 |
 |
|
|
Úvod:
Vítáme Vás na stránkách KŽM Praha 7 - Bubny. Jsme klub železničních modelářů (modulářů), kteří aktivně pracují v modelových velikostech HO a HOe. Na našich stránkách se můžete seznámit s členy našeho klubu, s náplní a cíli naší činnosti i s akcemi, které pořádáme. Součástí stránek je také rozsáhlá fotogalerie z naší činnosti.
Z historie klubu aneb co o nás s velkou dávkou humoru napsali jiní:
Ač se to zdá téměř nevídané, KŽM Praha Bubny byl založen roku 1351 Karlem IV. V dětství mu jeho maminka Eliška Přemyslovna totiž velmi často předčítala Pohádky o mašinkách středověkého autora Pavla Neumana. Předčítání pohádek mělo na Karla velký vliv a tak se nakonec stal nadšeným železničním modelářem. Podle Pohádek o mašinkách vznikla i Karlova latinská přezdívka Rex Zababus, pod níž byl v pozdějších letech svého panování znám po celém impériu.
Karlovým nejoblíbenějším pražským nádražím se stalo nádraží Praha Bubny (někdy jeho dvořany hanlivě nazývané " Praha bicí" ). Karel to tam měl z Pražského hradu coby kamenem dohodil. Velmi často chodil na bubenské nádraží pozorovat vlaky, které přivážely denně desítky jeho poddaných z Kralup nad Vltavou, Velvar a Kladna. Při jedné z těchto četných návštěv Karel, popíjeje s místním bezdomovcem Rudolfem levné krabicové víno z Polska, dostal nápad (koluje dokonce pověst o božském osvícení), kterak založit první světový klub železničních modelářů. Od myšlenky již nebylo daleko k činům a tak během několika dní došlo k založení klubu železničních modelářů Praha Bubny.
Karel okamžitě rozkázal továrnám na západě své říše, zejména ve východním a západním Německu, aby započaly s výrobou modelů lokomotiv, vagónků, kolejiva a návěstidel. Současně všechny tyto továrny povýšil na královské a nařídil, že budou vyráběným modelářským materiálem přednostně zásobovat jeho klub v Bubnech.
Na zvoleném měřítku modelové velikosti se podepsal bezdomovec Rudolf. Karel se ho při popíjení vína otázal: " Jak velké by měly modely lokomotiv asi být?" Bezdomovec Rudolf nedbale ukázal prsty: " Asi takhle!" a hned doplnil " aby projely na výšku postavenou krabicí od vína, mohly bychom si postavit hodně dlouhý tunel" . Karel zakroutil hlavou a tak bezdomovec Rudolf popadl klacík a do prachu nástupiště načrtl dvě čáry, pomyslné kolejnice. Karel se na chvíli zamyslel, ale pak se mu začal rozchod kolejí líbit. Nechal zavolat z Pražského hradu nejchytřejší učence. Ti pomyslný modelový rozchod, načrtnutý do prachu nástupiště přeměřili a zjistili, že činí přesně 16,5 mm. A tak měřítko 1:87 bylo na světě. K měřítku 1:87 navrhl Karel IV ještě přidat název H0. Tento název se skládá z písmene " H" jako Hradní modelová železnice a z čísla " 0" , které označuje modelovou epochu, jíž se Karel IV aktivně zabýval. O tom že měřítko 1:87, rozchod 16,5 mm i název H0 byly zvoleny velmi šťastně svědčí fakt, že přežily až do současnosti a stále se používají.
Již od svých začátků se KŽM Praha Bubny soustředil pouze na výstavbu modulů, výstavba klasického pevného kolejiště nebyla uvažována. Důvody byly prosté. V době válečných tažení, zhoubných nemocí, hladomorů a dalších nejistot bylo potřeba mít k dispozici menší díly kolejiště, které se daly okamžitě naložit na povozy a odvézt jinam. A k tomu byly moduly jako stvořené. Celý systém modulové železnice byl pod vedením Karla IV v Bubnech zdokonalen a byl navržen jeden nový univerzální typový čelní profil, který vzdáleně připomínal svým tvarem královskou korunu. Toto řešení bylo chráněno několika královskými patenty. Po celou dobu panování Karla IV byl vzor typového čelního profilu uložen na Pražském hradě společně s korunovačními klenoty.
V klubu železničních modelářů Praha Bubny se stal Karel IV nejaktivnějším členem, již roku 1352 na světové železniční výstavě Eisenbahnen des Christianisches Welt v německém Lipsku představil svůj první modul, nazvaný trefně " Středověké zátiší s nudipláží a jednokolejným železničním koridorem" . Tento modul okamžitě vzbudil pozornost a odnesl si zasloužené druhé místo v soutěži Das beste eisenbahn-diorama. Traduje se však, že nedlouho po soutěži nechal Karel vedoucího poroty uvěznit a nakonec setnout za údajnou účast na organizovaných krádežích dobytka v Ústeckém kraji. Někteří historici dávají tuto popravu do souvislosti s faktem, že Karel se svým modulem nezískal v soutěži zlatou medaili. Tuto spekulaci se však nepodařilo prokázat. Mnohem důležitější je, že při stěhování do nových klubových prostor koncem roku 2007 byl proveden archeologický průzkum a výše uvedený modul s nudipláží byl po letech znovu objeven. Modul byl citlivě restaurován a s novým názvem "Zátoka sviní" je k vidění na klubových provozních setkáních, která jsou spojena s výstavami pro veřejnost.
Druhým modulem, který Karel IV zhotovil, byl modul s názvem "Lesní dvojitý zákrut s jeleny, daňky a loupežnickou jeskyní" . I tento modul vzbudil oprávněnou pozornost a na modelářských výstavách získal několik menších cen. Jeho zasloužená sláva však přišla až v pozdější době a to díky nestabilnímu kolejovému podloží. Několikrát byly na modulu podbíjeny koleje a několikrát byl upravován terén, modul se však stále jevil nestabilním. Nakonec u modulu došlo k úplné generální přestavbě, kterou již zorganizovali Karlovi kluboví nástupci. Loupežnická jeskyně byla zasypána, koleje narovnány a na modulu byla zřízena zastávka pro náhodné pocestné. Na památku Karla IV byl tento modul nově nazván " Lesní jednoduchý zákrut se zastávkou Kájov" . Následně pak tento zrekonstruovaný modul získal čestné uznání evropské organizace železničních modelářů MOROP v kategorii " proměna roku" . I tento modul je možné v současné době shlédnout na klubových provozních setkáních.
Kromě těchto dvou modulů se žádné další historické moduly do současné doby nedochovaly, neboť v průběhu let došlo k jejich poničení při válečných taženích. Některé moduly dokonce v dobách nouze posloužily jako zdroj levného palivového dříví. Ani v historických pramenech není o realizovaných modulech příliš mnoho zmínek a tak dnes již můžeme velmi těžko odhadovat, kolik bylo v dřívějších dobách v KŽM Praha Bubny zhotoveno modulů.
Mnohem přesnější informace jsou v archívech o modulech, které byly v dřívějších dobách plánovány, ale nakonec k jejich výstavbě nikdy nedošlo. Takových modulů je poměrně velké množství, proto se musíme v tomto pojednání alespoň o jednom zmínit. Tento modul měl v plánu zhotovit Karel IV. Mělo se jednat o tři metry dlouhý modul s Karlovým mostem. Aby byl modul věrnou kopií skutečnosti, chtěl Karel nejdříve položit na skutečném Karlově mostě železniční koleje. Po konzultaci problematiky s královským astrologem však z celé záležitosti sešlo, neboť bylo zjištěno, že pro výstavbu železnice přes Karlův most není vhodná konstelace hvězd. A tak se nakonec realizace nedočkala ani železnice na skutečném Karlově mostě, ani zamýšlený modul. Abychom však byly spravedliví, musíme přiznat, že i v současné době mají někteří členové klubu připraveny rozsáhlé plány na velké množství modulů, které nebudou nikdy realizovány.
Pojďme však od dávné historie k současnosti. Jedná se o dlouhou cestu, lemovanou většinou modelářskými úspěchy a plodnou prací na modulech. Během těchto let byl KŽM Praha Bubny vždy baštou zručnosti, tvořivosti a pokroku ve světě železničních modelů. Stál v čele vývoje železničního modelářství a v průběhu let zde byly vyvinuty některé dnes klasické modelářské techniky. Za všechny můžeme jmenovat například "Fernetový tunel". Jedná se o vysoce specializovanou techniku hloubení tunelu v polystyrenu pod vlivem alkoholu, jejímž výsledkem je zpravidla řada paralelních tunelů, které pak slouží pro více souběžných tratí.Tato technika byla použita i na skutečné železnici a to při výstavbě tunelů " Nového železničního spojení" v Praze pod vrchem Vítkovem.
Velmi zajímavé a speciální techniky byly v KŽM Praha Bubny zpracovány i pro výstavbu mostů a viaduktů. O tuto kapitolu se zasloužil významný železniční stavitel Alois Negreli, který byl ve své době též aktivním členem bubenského klubu. Při výstavbě známého Negreliho viaduktu to neměl do Buben daleko a tak zlí jazykové tvrdí, že více než stavbě skutečného viaduktu se věnoval železničnímu modelářství v blízké klubovně. Jak to skutečně bylo, to se již nedozvíme. Pravdou však je, že jeho potomci docházejí do klubu i v současnosti a pokračují v tradici výstavby modelových mostů a viaduktů. Nejaktivnějším současným modelářem v oboru mostů a viaduktů je mladý František H. Negreli. Na jeho počest nechali členové KŽM Praha Bubny zhotovit mobilní pomník ve velikosti 1:87 s jeho " maličkostí" . Tento pomník je pak na provozních setkáních umísťován vždy na modul, na němž se nachází Františkovo mostařské dílo.
I v současné době má KŽM Praha Bubny ve světě železničních modelářů své nezastupitelné místo. Kromě vlastní modelářské činnosti organizuje v průběhu roku řadu vysoce prestižních společenských akcí, spojených často s konzumací velmi zajímavého jídla a pití. V rámci těchto akcí se zrodila nová folklórní zábava, nazvaná "Šavlový tanec mezi moduly". Tato folklórní zábava se stala velmi oblíbenou a tak velká většina klubových akcí bývá ukončena právě tímto navýsost efektním tanečním představením.
Závěrem všechny čtenáře upozorňujeme, že téměř nic z předchozího textu není pravda a slabším povahám se omlouváme za duševní újmu způsobenou při jeho čtení. Pokud Vás zajímá skutečná historie klubu, přečtěte si další řádky.
Z historie klubu aneb co jsme o sobě napsali sami a naprosto vážně:
Tato část textu je zatím v přípravě, takže pouze v krátkosti pár informací. Klub železničních modelářů Praha 7 - Bubny byl ve své současné podobě založen v roce 1998, jeho kořeny však sahají mnohem dále do minulosti.
Před rokem 1989 působilo v Praze několik modelářských klubů, které se věnovaly modelové velikosti H0. Za všechny jmenujme legendární KŽM Praha 3 - Žižkov i méně známý KŽM Praha 5 - Smíchov (Janáčkovo nábřeží). Tyto původní kluby byly soustředěny pod Svazarmem, jinak to ani v té době nešlo. Po roce 1989 došlo ke zrušení Svazarmu a u všech KŽM nastaly problémy s financováním a s klubovými prostory. Nejdéle činný zůstal KŽM Praha 5 - Smíchov a to téměř až do roku 1998, logicky tak do tohoto klubu přešli všichni z původních klubů, kteří měli zájem pokračovat v modelářské činnosti. V roce 1998 se situace s pronájmem prostorů stala neudržitelnou i na Smíchově a tak dochází nakonec i ke zrušení tohoto klubu. Současně se však daří sehnat nové klubové prostory na Praze 7. Je založen úplně nový KŽM Praha 7 - Bubny a přechází do něj většina aktivních členů původního smíchovského klubu.
Při rušení KŽM Praha 3 - Žižkov bylo do KŽM Praha 5 - Smíchov převzato původní klubové kolejiště ve velikosti H0. Na Smíchově byly prováděny práce, směřující k dokončení tohoto kolejiště. V roce 1998 bylo toto kolejiště přestěhováno ze Smíchova do Buben. V prvních letech činnosti pokračoval KŽM Praha 7 - Bubny v úpravách a dokončování původního žižkovského kolejiště. S postupem času však začínalo být jasné, že kolejiště nelze upravit a dokončit tak, aby vyhovovalo požadavkům na moderní a kvalitní modelový provoz. Největším problémem byly zejména špatně položené koleje a velmi ostré oblouky. V této době se již v Čechách a na Moravě začínaly rodit první systémy modulové železnice. A tak nakonec dochází v Bubnech k radikálnímu rozhodnutí. Postupně bude utlumena činnost na klubovém kolejišti a bude zahájena stavba modulů.
Několik přesných údajů na závěr:
Přesné datum založení KŽM Praha 7 - Bubny je dle papírové evidence 17.8.1998.
Klub je organizován pod Svazem modelářů České republiky (SMČR) jako klub č.163.
© Kája 2007, Miloš 2009, Zdeněk 2010, Michal 2012
.
